Eva Alner Jízdná *18.4.1979
Nezávislá Certifikovaná instruktorka
Umělecko-pedagogický pracovník, herečka, tanečnice. Absolventka Janáčkovy konzervatoře, obor hudebně-dramatické umění.
Při studiu posledních ročníků konzervatoře, v rámci své pedagogicko-psychologické praxe, se podílela na vedení kroužku dramatické výchovy pro děti. Po absolvování školy působila v Západočeském divadle v Chebu a následně v Horáckém divadle v Jihlavě. Po ukončení angažmá se přestěhovala do Prahy, kde působila na herecké volné noze a vyučovala dramatickou výchovu a komunikaci u modelingové agentury. Současně ji v té době zaujal orientální tanec, který začala intenzívně studovat u předních českých tanečnic (Shereen, Patricie Procházková) a který posléze v pražském tanečním studiu Aisha vyučovala.
Nyní se věnuje svoji malé holčičce Lilien a studuje znakový jazyk pro neslyšící. Program Baby Signs® ji nadchl natolik, že své poznatky a zkušenosti si nechce nechat pouze pro sebe, ale ráda je předá i Vám.
Kontakt:
Eva Alner Jízdná
e-mail: eva.alner [[zavinac]] gmail.com
mobil: 777 178 222
Mé osobní zkušenosti se znakováním
Na této části stránek bych se ráda s Vámi podělila o své osobní zkušenosti se znakováním. Mám dceru Lilien, s kterou jsme začali znakovat, když ji byly čtyři a půl měsíce. Pro úplný začátek jsem si vybrala znak hotovo, který mi přišel pro tak malou holčičku jako nejlépe pochopitelný a především se dal zapojit prakticky do všech denních aktivit. Nejlepší trénink pro znak hotovo nám poskytlo přebalování. Už asi po týdnu užívání znaku jsem zaregistrovala, že ho začíná Lili chápat a tak jsem ho začala zapojovat i do dalších činností – kojení, oblékání, atd. První příležitost, kdy jsem se přesvědčila o tom, že Lili tento znak stoprocentně chápe, nastala v momentě, kdy se nám spustila rýma a já ji trápila odsáváním nosíku, které je pro děti velmi nepříjemné. Lilien na něj vždy reagovala velkým pláčem a vydržela pofňukávat a předevšm být ve střehu, s výrazem v očích „kdy s tím zase příjde“ i dlouho po tom. Když jsem začala odsávání ukončovat znakem hotovo, během sekundy se uklidnila. Znak nám dodnes pomáhá a našel si využití i u jídla, oblékání a koupání. Další znak, který se ukázal vhodný pro začátek bylo pití. Velmi záhy mi na otázku a znak: „chceš pít?“ odpovídala úsměvem a kopáním nožičkama a ručičkama – od desátého měsíce se mi rovnou vrhá k prsu :-) Postupně jsem přidávala znaky pro věci, které dělala ráda – koupání, loučení; anebo se s nima stále setkávala při hraní – znaky ještě, hotovo, paci paci, malá, malá, čepice; prohlížení knížek – zvířátka, či na procházce – kytička, strom, auto, pes, ptáček, motýl.
Svůj první znak mi Lili ukázala záhy poté, co začala mávat pápá na uvítání a rozloučenou, dělat paci, paci a ukazovat tak tak všelijak, což bylo zhruba na začátku osmého měsíce. Jejím prvním znakem byla čepice, se kterou jsme si velmi rády hrály před zrcadlem. Velmi rychle po ní následovalo světlo, které ji, jako každé malé miminko, fascinovalo už od narození a tak měla opravdu hodně příležitostí se ho naučit.
Pak se asi dva týdny neobjevil žádný znak a další začala přidávat až po proběhlém pobytovém znakování, kde samozřejmě navštěvovala kurz „Znakujeme se zpěvem a hrou“. Viděla jsem, jak ji setkání s jinými dětmi správně namotivovalo :-) Nejvíce mne překvapila, když jsem ji jako již tolikrát ukazovala jednotlivá zvířátka v obrázkové knížce, a když jsem vyprávěla o žábě, začala mi ji sama ukazovat. Byla jsem z toho hodně udivená, protože k tomuto znaku jsme ještě nedošly, což znamenalo, že ho musela odkoukat přímo na hodině. O to víc jsem byla užaslá, protože se na hodinách Lili tvářila spíš tak, že by si jeden řekl, že jí nějaké znaky vlastně ani nezajímají :-) Tuto zkušenost zmiňuji také proto, že se mi za mé působení sešlo již vícero udivených maminek, které z kurzu odcházely se smutným výrazem, jaké je jejich dítko raubíř a s prominutím „ignorant“ a pak doma zjistily, že se dítě naučilo přímo při hodině nové znaky :-)
V deseti měsících nám předváděla znaky pro čepici, světlo, žábu, rybu, koně, medvěda, auto, strom, dělala pápá, paci, paci, tak tak všelijak, jak si veliká, malá, malá. Pokoušela se o ptáčky, kačenku, jídlo, kytku, motýla, hotovo, ještě, ale u těchto znaků spíše platilo pravidlo, že hlava by chtěla, ale ruce bohužel nebyly připravené. Snažila se je předvést, ale vyšly ji z toho spíše napodobeniny těch, které už uměla.
Když měla Lilienka jeden rok, byl její rejstřík znaků už opravdu bohatý (ukazovala kolem 40 znaků). Používala je prakticky u všech našich aktivit. Dokonce i když si sama prohlížila obrázkové knížky, či jsme s ní zpívali písničky. Nejvíce jí bavily zvířátka, které chtěla každý den obohacovat o nějaké nové. Znaky, které v deseti měsících ještě motoricky nezvládala si postupně vypilovala do formy, která je už srozumitelná i pro nás. Pomalu se už dostávala do fáze, kdy některé znaky začínala nahrazovat slovy. Tedy abych upřesnila, někdy udělala znak, někdy řekla slovo (samozřejmě jsou myšlena slova odpovídající jejímu věku, např.: ham, ham, bác, baf, mňau, pápa, táta, teta, máma, slabiky maá=malá, ba=ryba, pe=pes, ča=čau, anebo čaj), někdy použije obojí. Pomalu jí začínáme učit druhý jazyk: angličtinu, kde se znaky stávají skvělou pomůckou.
Nedávno Lili oslavila svých čtrnáct měsíců života a pokud se mám ohlédnout za našim znakováním, musím si ho jen a jen chválit. Úžasně si spolu povídáme (doma, venku, na cvičení, na hodině plavání). Lili je hodně upovídaná, jestli ji to vydrží, ještě se máme na co těšit :-) Dokáže si říct o vše co potřebuje (netýká se to jen jídla, ale např. i čisté plenky), každou chvíli mi povídá své postřehy, zážitky a dojmy z lidí, zvířat a věcí kolem nás. Nyní používá kolem 50 znaků, z toho 8 znaků už nahradila slovy. Do této skupiny nepočítám slova, která začala rovnou říkat: máma, táta, teta, bába, děda, děti, dudu, hají, baf, bác. U slov náročnějších na výslovnost upřednostňuje jazyk, kde je výslovnost jednodušší. (ve větší míře se jedná o angličtinu např. u slov: bird, dog, duck, bublles, turtle, fish, bunny, bib). Což mimochodem potvrzuje, jak to mají naše české děti těžké se svou mateřtinou (konkrétně s její výslovností a skloňováním) a jak jim znakování může v začátcích pomoci. Z mé osobní zkušenosti mohu potvrdit, že znakování rozhodně u dětí nezpomalí samotnou řeč, ale naopak je podpoří v chuti komunikovat.
Díky tomu, že znaky bereme především jako společnou hru, ráda mi je ukazuje na požádání, anebo jen tak, aby nás potěšila. Bohužel je těžké vše zdokumentovat, protože v momentě, kdy ji začnu filmovat, tak okamžitě zbystří a během chvíle je kamera její nejoblíbenější hračka :-) Přesto se mi čas od času drobné úlovky podaří. Přiznávám, že se vždycky jedná o drobnou lest. Abych vysvětlila, v devíti měsících ráda stála, ale ještě to neuměla bez držení, takže filmování ve stoje, kdy se musí držet, uspělo :-) Mělo však jednu malou nevýhodu, zúžilo to předvádění znaků jen na ty, které se dají dělat jednou rukou :-) Ukázka ze čtrnácti měsíců byla opravdu hodně pracná, vlastně jsem se ji snažila natočit už od dvácti měsíců, ale neúspěšně. Chůzi už měla perfektně natrénovanou, takže když jsem vzala do ruky foťák během vteřiny byl i v jejích rukách. Tak přišla na pomoc jídelní židlička a oblíbená Lilienčina pomůcka ke kurzům znakování, zvětšená leporela s batoláky. Krátké ukázky z našeho domácího znakování jsou zde:
Lilienka už znakuje (9 měsíců)
Lilienka znakuje (9 měsíců)
Lilienka znakuje (10 měsíců)
Lilienka znakuje (10 měsíců)
Lili znakuje a pokouší se mluvit anglicky (14 měsíců)
Lili znakuje a pokouší se mluvit anglicky (14 měsíců)
Public TV: Reportáž o programu BabySigns a ukázka přímo z kurzu (cca po 14min.)
Public TV: Reportáž o programu BabySigns a ukázka přímo z kurzu (cca po 14min.)